Milan Procházka

* 27.8.1959 Kladno
Braškov

sólový zpěv, doprovodná kytara, akordeon
autor hudby


Moje filosofie a pohled na všechny umělecké obory, kterým se celý život, ať už více, či jenom okrajově věnuji, spočívá v těsném sepětí s jakousi lidovostí a stravitelností. Ať už je to výtvarné umění, fotografie, povídky a především hudba.
Nikdy jsem necítil touhu ohromovat jakýmkoliv druhem exhibice, zbytečného přikrášlení a úpornou snahou vydávat svoje činnosti za byť jen náznak umění. Snažím se vycházet ze svojí vlastní podstaty, talentu, který mi byl přidělen a přistupovat k hudbě s veškerou pokorou tak, jak to niterně cítím k samotné přírodě.
Jestli je v mém snažení nějaká přidaná hodnota, to už nechávám na posluchačích. Věřím, že při plném nasazení a hlubokém prožití svojí produkce, nastane spontánní odezva i bez toho, že bych předstíral umění, které neumím..

První veřejné vystoupení jsem měl pravděpodobně ještě v předškolním věku. Dostal jsem tehdy malý plastový saxofon s barevnými klapkami a sešitkem písniček, krásně ilustrovaným, tuším Helenou Zmatlíkovou. Místo notiček byly barevné puntíky a já jsem tyto partitury zvládl v bravurně krátkém čase.
Netrvalo dlouho a našel jsem si podle sluchu melodii státní hymny, což neuniklo našemu sousedovi a svolal skoro celou ulici. Když jsem se nakonci nadechl k "Nad Tatrů sa blýská.." byli přítomní polomrtví smíchy! :-) Dodnes si myslím, že jsem byl tehdy se slávou na vrcholu a pak už jsem šel jen dolů...
Jedna z mých tetiček nehodlala dřímající talent promarnit a koupila mi, už ve školním věku moji první harmoniku (akordeon). Nemohl jsem dospat a vlezl jsem si k ránu k babičce do postele a přestože se jí zavírali oči, předzpěvovala mi jednu písničku za druhou. Než se rodiče vzbudili do práce, hrál jsem Hájku, háječku, Stavěli tesaři a Když jsem šel okolo vrat - a to dvěma prsty.:-) Jen jsem tehdy netušil, že to je velká tercie!

Moje sestřenice Zdena, která už v té době chodila do hudebky a hrála velice bravurně ve mně podnítila hlubší zájem o hudbu a tento nástroj, takže jsem se nechal celkem rád a dobrovolně odvést k prof. Medřickému do LŠU v Kladně. Byl jsem přijat! Není bez zajímavosti, že Zděna dnes patří mezi nejvěrnější fanynky Gladly S.W.
Vychodil jsem celý sedmiletý cyklus. Účinkoval jsem na mnoha veřejných vystoupeních nejen sólových, ale i s akordeonovým souborem, kde jsem dostal perfektní základy a principy součinnosti hraní v orchestru nebo skupině. Krom hlavních hodin vlastního nástroje, byly povinné hodiny hudební nauky a teorie. V té době jsem ani zdaleka nedocenil důležitost těchto znalostí, ale v pozdějších dobách a působnosti v jakýchkoliv hudebních formacích, jsem byl mnohdy na znalost hudební teorie velice pyšný. O to víc to platí dnes, kdy je zápis našich vlastních písniček nutností.
V této době a ještě v pozdějších letech jsem často vystupoval na besídkách rodném Braškově. Všechna tato dětská vystoupení hodně pomohla k otrkání, kdy jsem se naučil už v ranných dětských letech zacházet s trémou, ale naučila mě i hudební zodpovědnosti a vypěstovala u mne i příslovečnou "muzikantskou čest."

Samozřejmě, že jsem i já pokukoval po kytaře a zhruba v prvním ročníku na střední škole, jsem na chmelové brigádě tuto bariéru prolomil a domů jsem se vracel již znalý několika akordů a neohrabaného rytmu.
Zřetelně si vzpomínám, že první akord byl (jak jinak:-) Emi a první písnička Lady in Black od Uriah Heep.

Omlouvám se - kovářova kobyla chodí bosa! :-) Postupně doplním. Milan


Honza - Jirka - Pepík

 

 

 

 

home zpět pošta nahoru

© 2010 GLADLY S.W. All rights reserved,  Graphics Design - Milan Procházka, Webmaster - Petr Braun