Texty skupiny Gladly S.W.


 3. Deníček
 6. Pomník
 7. Planety
 9. Spacák
10. Podzim
16. Charlie
18. Životy
19. Kdyby

Vítr nad Berounkou

top
Berounka

autor hudby: Josef Mareček | autor textu: Josef Mareček


Den už se pomalu končí a nad vodou šedivá
Mlha se válí a plazí, jak vzpomínka lenivá
Kdopak ti holka dal jméno, to nejlíp sama víš
Když na východ něžná a čistá, po staletí uháníš

Údolím pak mezi kopci, jsi jinak hluboká
Od dávných časů z bájí, zem je tu divoká
Taky si bývala sama, než sestry tě dohnaly
Tam kousek od Borských polí, to jméno jste dostaly

Tak tu stojím nad tebou a slzy pálí do očí
To co se stalo už nejde vzít, vzpomínky mládnou a útočí
Ozdobím hroby, vyleštím pomníky
V poledne u silnic, roztančím patníky
Pro starou řeku, vodáckou Mekku, to udělám


Pozdravím nejhezčí místa i jejich okolí
Myšlenky jak oheň pálí, když ryba zaloví
Svědomí co nemám čistý a srdce bolavý
Až jednou potkám tvůj pramen, budu pít na zdraví

Čekám, kdy přijde má chvíle a to se musí stát
Jak vítr chci krajem vládnout a občas ho učesat
Potom se budeme toulat, v nejhezčím objetí
Až příběh tý naší lásky, se do světa rozletí

Ve stanici houká vlak a bude to ten poslední
Co odveze mě za tebou, na tisíc let a spoustu dní
Přeletím skály, no to je výška
Pak holkám na jezu, pohladím bříška
Pro Starou řeku, vodáckou Mekku, to udělám


Patrona z války

top
Patrona

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Já našel kdysi, patronu z války
Je to už dávno, jinej byl svět
Kdopak mi poví, z jaký je dálky
Čí asi byla a kam měla jet
Kousek pak od ní, vojenský známky
Špinavý od hlíny za spoustu let
Zvětralou látku, na zbytku fotky
Neznámou adresu viděl jsem hned

Na plážích Francie, kousek od Anglie
I vlny v Lamanči, dnes jinak zatančí
Ne jako za války, kdy čety amíků
S cigárem u pusy, jenom tak ze zvyku
Pod plnou palbou, hnali se do boje
Každej z nich v srdci měl, malýho kovboje


Zprávu jsem poslal, pak na tu adresu
Odpověď blesková, přišla mi po netu
Pozvání daleko za moře s letenkou
A jestli budu chtít, klidně i s manželkou
Tak jsem se dostal z Kladna do New Yorku
Babička s dědou, sedí tu na dvorku
To že mi děkují, neberu v úvahu
Jsem přeci správnej Čech, beru to postaru

Na plážích Francie, kousek od Anglie ...

V rozpacích podávám, všechny ty vzácnosti
I když je teplo, vzduch divně chladí
Mrazí mě v zádech, to s jakou něžností
Jsou zpátky v čase a zase tak mladí
Hladí ho očima, na molu v přístavu
Říkají ?vrať se?, než zmizí do davu
Do kapsy křížek pro štěstí na cestu
To aby odehnal, zubatou nevěstu

Na plážích Francie, kousek od Anglie ...

Je to už dávno, bylo to za války
Na paměť neznámých, růžence s korálky
Dávají lidé, na pláže Francie
Vojákům ze států, vojákům Unie


Deníček

top
Deníček

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Na zemi u cesty, ležel si notýsek
Komupak vypadnul, jenom tak na písek
Chtěl jsem ho vrátit, vědět čí asi byl
Přečtu si začátek, abych to pochopil

Vezmu ho k sobě a na první stránce
Píše se o lásce k malinký Hance
Na listu druhém, čekal jsem změnu
Jméno jde za jménem, hotový menu

Jídelní lístek je vážně bohatý
Tomuhle klukovi nesahám po paty
Hledí si řemesla, prý hledal v Rennu
Nejlépe věrnou a pěknou ženu

Zatím jen neví, že tyhle dvě věci
Jsou jako ovce a tygr v kleci
Za krásou musí, najít se povaha
Když zahne vlevo tak, ona ne doprava

A pak jí potkal, panenku ze sna
Hezkou a v obálce, zrovna si nesla
Velikou lásku k novému domu
Bazén a saunu prý, postaví k tomu

Nakonec stačí masážní sprcha
Nepoznal že je to normální mrcha
Bez citů a jenom, kapičku mazaná
Po pátý do roka, za chlapa provdaná

Potom když procit, pozdě už bylo
Jenom pár věcí mu po ní zbylo
Nulovej účet, výpisy z banky
V kapse mu zůstaly, jenom dva franky

Tak už to chodí, to holt se stává
Vybledla najednou pozemská sláva
Tak jako fotka, kterou pak za pár let
Ukáže známým a začne vyprávět


Sen o krajince

top
Krajinka

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Zase koukám do tvých očí, jako modrý chrpy jsou
A zlatý vlasy lány obilí
Pak kolem krku dolů, kam stačím dohlédnout
Až na úbočí kopců s rozhlednou

Dál pak mezi kopci, velkou touhu v sobě mám
Podle šipek rovnou k údolí
Plochý bříško čeká, s kouzelnou studánkou
Co nádherný má okolí

Nad pahorkem malým, na chvíli zastavím
Než mi hlava padne za obzor
V zakázaným pásmu, který dobře znám
Zelenou má ten můj semafor

Tak tohle se mi zdálo, dneska nad ránem
Možná, že to něco znamená
Tam všude chci tě líbat, moje lásko jediná
A podruhý mi skáče zelená


Stroj času

top
Strj

autor hudby: Josef Mareček | autor textu: Josef Mareček


Vymyslet stroj času, to by bylo príma
Že by místo léta, byla pořád zima
Nebo místo zimy, nekonečný teplo
Velikánskej obraz, kde by všechno hezký
Už na věky kvetlo

Podívat se zpátky, jak se tady žilo
Sloužit u legie, to by pěkný bylo
Jestli vůbec platí, co se píše v Bibli
Zdali potkám Boha - jestli vůbec žije
A kde vlastně bydlí

Surfovat si časem, po stoletích bloudit
Aby mě pak nemoh, někdo za to soudit
Že jsem někdy trochu, oklamal i tělem
A opravil cestu, která byla špatná
Teď jde správným směrem

A potom ty války, nesmyslný boje
Kolik už jich bylo ... nevím, lásko moje
Vypálený města, někdy celý státy
Smutný oči dětí, co zůstali samy
Bez mámy a táty

Tohle teda nechci, možná ani vidět
Za to, že jsem člověk, musel bych se stydět
Že za všechny chyby, musí někdo platit
Nezkoušet se schovat, hledat jinde štěstí
A pak všechno ztratit


Pomník

top
Pomník

autor hudby: Josef Mareček | autor textu: Josef Mareček


V zemi bodlá puška do kopečku hlíny
Pověšená přilba, prasklá od střepiny
Je to symbol starý, chodí sem i děti
Připomíná válku, taky - jak čas letí

Kdo ho znal, vzpomínal, jak se v mlze ztrácí
Odešel tiše tam, kam směj jenom ptáci
Odletěl napořád, za barevnou duhou
Tunelem kouzelným, sám - na stranu druhou


Ten kdo tady leží, sám a mezi všemi
Nemá ani jméno, nikde zachycený
Bude nejspíš dneska, sedět v nebi v baru
Kde mu velkej Elvis brnká - na kytaru

Člověk občas musí hledat vhodná slova
Jde tu hlavně o to, aby zas a znova
Někde v jiném čase nebo jiné době
Nestál pomník stejný - na podobným hrobě

Kdo ho znal, vzpomínal, jak se v mlze ztrácí
Odešel tiše tam, kam směj jenom ptáci
Odletěl napořád, za barevnou duhou
Tunelem kouzelným, sám - na stranu druhou

Kdo ho znal, vzpomínal, slzy trávu světí
Chodí sem každý den, mladí, staří, děti
Stejně jako loni, líp se tady žije
Když to zjara kvete, v lesích - Normandie


Planety

top
Planety

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Na Modrý planetě kvete to - žije
Bouře tu vládnou, pak déšť špínu smyje
Z voňavých lesů a kamenů od řeky
Nikdo tu nemůže, přece být na věky
To třeba Venuše, jméno má nádherný
Ležela pode mnou, oči zvlášť tajemný
Žhavá a záhadná, pod mraky vlasů
Hladil jsem tělo a hledal spásu

Mars je Bůh války a taky jistota
Až nás tu bude moc, budoucnost divoká
Nakopnem mašiny, ke hvězdám vyletí
Poslové beze jmen, do nových století
Jen kousek za humny, za Rudou planetou
Koule je veliká, kam by jsi raketou
Letěl kus života a ňákej den
Splnit si od mala, kosmickej sen

S obručí na těle, cestuje v čase
Bez žádnejch zastávek, na dlouhý trase
S velikým oběhem, podmínky krutý
Snadno jí poznáte - šaty má žlutý
Poslední kolosy, bez velkých starostí
Putují vesmírem, jako pes za kostí
Na kraji soustavy, kde hlídaj hranice
Smrtelný plyny a chladný vánice

Až jednou Slunce, v poslední křeči
Ukončí bytí, bez dlouhejch řečí
Plameny spálí tu ledovou krásu
I malý Merkur, propadne jasu
Po všem tu zbyde jen mrazivá temnota
Musíme počkat, až zase kometa
Zaseje život, do jiné oblasti
Pro nový začátek, bez Boží účasti


Podivnej krámek

top
Podivnej krámek

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Stál na konci města domek skoro zbořenej
A v něm malej krámek, na půl zavřenej
Pak stačilo jen cinknout a sehnat co jsi chtěl
Tam neplatil jsi penězma i tím byl proslulej

To potom, když jsi vešel a slušně pozdravil
Prapodivnej chlápek, tě tiše zastavil
Nenechal se odbýt případným nezdarem
A vypadal, že vyspí se, až v noci za barem

Nikdo vlastně nevěděl, kde se tady vzal
Možná to tu zapích, když Švédy domů hnal
Nebo v druhý válce, tu zůstal za vlakem
Že ty trable přežil, je malým zázrakem


Jen za pár nitek tabáku ti tašku věcí dal
A za malinkou placku, se na pult vyškrábal
Pak sáhnul někam vysoko, do polic k větráku
A vytáh mapy zažloutlý od starejch burčáků

Na poslední chvíli ... říkal, byly schovaný
Když po chalupě dupaly mi boty kovaný
Teď dám ty mapy tobě, dnes uzrál správný čas
Už brzy tady končím a tajemnej měl hlas

Ke starým mapám bednu a náký metály
Říkal, když je dostával, že hrály fanfáry
Pak jedný noci skočil, za zády plameny
Když utichly motory a pilot zraněný


A stejně jako přišel, tak zmizel bůhví kam
Zlomenej klíč napoví, že už je zase sám
Snad někde v jiný zemi, za městskou hranicí
Kde našel novej domov a jinou stanici

Asi to chtěl osud, že dostal jsem ten dar
Měl jsem tuhle možnost - dneska vám povídal
Že snad jako jedinej, poznal jsem u vína
Žijícího u nás - padlýho vojína


Spacák

top
Spacák

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Vytáh jsem spacák po dědovi z druhý války
Abych se moh do něj v klidu nasoukat
Hlava bolí, oči taky trochu pálí
Zbývá jen lehnout a dát si něco zdát

Jenom co usnu, myšlenky mi hlavou letí
Sám sebe vidím, než stoupnu nad mraky
Přes Alpy dál, ještě za italskou botu
V poušti, kde Monty chystá zázraky

Tobruk a Tripoli, území bez polí
El Alamein a spousta dalších jmen
Britové, amíci, Češi a frantíci
Chystají poslední pekelnou bitvu
Na oběd polívku, k večeři kližku
Další den do pouště vykouřit lišku


Už cítím vůni motorů a velkých dálek
Nevadí mi salvy, tichý hukot konvojů
Za noci kdy mořem do přístavů vezou
Zásoby a příděl ocelových andělů

V zákopu ležím a hledám klidný místo
Spojuju dráty a o nic neběží
Alexander volá - je mou povinností hlásit
Že už jsme pány severního pobřeží

Tobruk a Tripoli, území bez polí ...

Potom se vzbudím, vypadá že v pravou chvíli
Je to vůbec možný nebo se zázrak stal
Pod košilí v kůži, kde jsem míval známky
Někdo se mi kulkou navždy podepsal


Podzim

top
Jak psát web

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Podzim barvil lesy, upevňoval vztahy
Byl jsem s tebou rád a hlavně, že jsi tady
Odpustil ti zradu, možná trochu hranou
Zůstalo to ve mně a nechal to stranou

Polibky žhavý, vem si mě do dlaní
Budu tvou panenkou, loutkou na hraní
Říkalas potichu, vezmi si všecko
Oči dál zasněný, jak malý děcko


Desátý měsíc a desátá míle
Teplota k nule a znovu ta chvíle
Je tady zpátky, vzpomínka smutná
Která jak zkažený víno mi chutná

Stromy zas pláčou, uvadlý listy
Nebe je nádherný, modrý a čistý
Poslední světlo, za obzor mizí
Až někam daleko, do země cizí


Tepla je míň a hrozny víc sládnou
Zas paní zima, chystá se vládnout
Nad celým krajem a celou zemí
Kde jsem tak rád a dobře je mi

Po loukách vítr paprsky honí
Kostelík malý dál, do světa zvoní
Že znovu za rok, bude tu zase
Berevný podzim, v celé své kráse


Duše vypůjčená od tuláků

top
Padlý anděl

autor hudby: Josef Mareček | autor textu: Josef Mareček


Ruce někdy jako křídla tíží
V hlavě slova nenapsaný mám
To co čekám, pomalu se blíží
Snad po desátý dneska usínám
Nedopitý kafe na mně kouká
Na posteli skáče bílá myš

Chtěl jsem napsat, že mi hodně scházíš
Ale to už dávno dobře víš

Provázej mě hejna černejch ptáků
Nekonečnou cestou do polí
S duší vypůjčenou od tuláků
A nadějí, že touha nebolí
V ruce knížku, co jsem nikdy nečet
Asi proto, že se člověk bál

Potichu a neveřejně brečet
Jak po bitvě, kterou nevyhrál

Roztančený boty funebráků
Opilej smích tady neschází
Na ubruse fleky od panáků
Tančej holky černý od sazí
Polámanej anděl v koutě křičí
Nahý tělo pod stůl ukrývá

Všechno hezký na světě se ničí
A na zázraky času nezbývá


Srpen 1968

top
Jak psát web

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Tenkrát v tom létě víc, sirény houkaly
Bylo víc hub a lidé si šeptali
Že bude válka a přijdou štvanice
Pod svatým Václavem vzplanula hranice
Hořela pochodeň na protest invaze
Že velké armády valí se ku Praze

Němečtí přátelé a polští bratři
Daj podle zásluhy, co komu patří

Bylo mi jedno, že běžel jsem k silnici
Kde bylo tanků víc, jak sloupů v chmelnici
Lidé pak mluvili o hoře z pověstí
Která se otevře při velkém neštěstí
Vyjedou rytíři a v plné parádě
Český lev usedne, pak znovu na hradě

Někam se zatoulal přes dvacet let
Než jako Richard, vrátil se zpět

Jak se dál ukáže, pozbývá významu
Spoléhat na báje, utíkat do klamu
Že někdo pomůže, tý naší zemi
A mír pak nastane, zas mezi všemi
A nějak stalo, že tak jako před válkou
Opět nás zradili, jen lehkou zahálkou

To místo západu, východní státy
Na rozkaz velkýho, rudýho táty

Mnozí dnes děkují, že jsou ty doby pryč
K tomu se vyjádřil, třeba i Martin Frič
S klidem si nalil a věděl jak dopadne
Aspoň že zůstaly ty filmy bezvadné
Čas se pak zastavil na ňákej tok
Huby se držely a taky krok

Než po noci dlouhý, přiletěl den
Zaplašil slzy a ošklivý sen


Staronový mlýny

top
Mlyny

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Do spacáků nám to fouká, žloutne les a vadne louka
Oheň lesy zase provoní
Pak poslední rozloučení, s cigaretou po setmění
Než nám zima konec zazvoní

Podle řeky míjím staronový mlýny
Perly vysypaný sem, tam do krajiny
Oblíbený místa, jako karty hrací
Ke kterým se každý po čase rád vrací


Zmizeli mi staří známí, za ty co už nejsou s námi
Loďku malou pošlu ke hvězdám
V hlavě se mi zase honí, kolik jmen vyřežu do ní
A už vlastně nikdy nepotkám

Podle řeky míjím staronový mlýny ...

Pro všechny ty krásný lásky, vážu uzly na provázky
Jak mi to jen život dovolí
Od soumraku do svítání, těším se... jen jedno přání
Mám až ledy znovu povolí

Podle řeky míjím staronový mlýny ...

Ať nám ráno zpívaj ptáci, slunce, teplo dál se vrací
Čekej na mě směrem na západ
Jako tenkrát s cigaretou, bez peněz a celtou jetou
Daleko je zase listopad


Pilot Václav z Kročehlav

top
Pilot

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Starou bundu železnic, kalhoty pak dál už nic
Boty snad ještě od Bati, s taškou co našel u trati
Sám a trochu nedbalej, vousatej a ospalej
V očích stesk a smutnej krok, jak utíkal mu další rok

Jen Bůh ví, kde měl rodinu, tak denně v stejnou hodinu
Chodil kousek kolem nás, vzpomínkám svým napospas
No takhle každej ho tu znal, když do výčepu pospíchal
Kde měl svojí malou skrýš, tam jsem ho jednou poznal blíž


Tenkrát chtěl si povídat, proč takovej je možná snad
Prej za války se schoval, národ ho potřeboval
Pravdou však byl jinej cíl, místo Moskvy na Londýn
Utíkal a pár let znal, jen tmavomodrej svět

Stejně pořád vzpomínal na zemi, kterou miloval
Na mámu a na vlajku, na holky v létě u hájku
Když v noci letěl s perutí, bez váhání, bez hnutí
Viděl svý kluky umírat i jiný, co měl tolik rád


Pak na malý čas krátký, chtěl domů chvilku zpátky
Tam z hrdiny se rebel stal a jinam zase cestoval
Do pevnosti na řekou, s budoucností dalekou
A než ho v srpnu pustili, v Praze už tanky jezdily

Stejně pořád vzpomínal ...

Jednou v klidu dopil, seděl tiše ... nehnutě
Prej, že ho k sobě volaj z tý jeho perutě
Zaplatil a zmizel, šel se zase schovat
Nechtěl žádnou slávu ... jen slušně poděkovat


Sainte Mére Église

top
Eglise

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Jako chmýří pampelišek, sypají se do tmy z výšek
Velký květy tichých padáků
Nikdo nemá ani zdání, co je čeká za svítání
Až se pustí dolů z oblaků

Čtyřicetdva paragánů, hledalo si cestu k ránu
Do plamenů a výbuchů děl
Nad vodami Merderetu, neřekli už ani větu
Aby je snad nikdo neslyšel


Do stromů a do zahrad, padali jak noční chlad
Jako hvězdy ztichlou oblohou
Kdo měl jenom trochu kliku, přistál rovnou ve skleníku
Tam už za ním kulky nemohou

Jeden z nich už ne tak bděle, zachytil se na kostele
Skoro se zdá jako by tam spal
Pro iluzi nepřítele, zachoval se přímo skvěle
Ani jedním svalem nehýbal


Těžký pásy ryjou zemi, vypadá to na Shermany
Na zvonici šestá odbíjí
Pěchota se taky blíží, město zvládli bez obtíží
Na zdraví se vínem připíjí

Na památku Johna Steela, visej šňůry, plachta bílá
Na kostele kousek pod věží
Taky jeho figurína, která dodnes připomíná
Jak foukalo tenkrát z pobřeží


Charlie

top
Jak psát web

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Už jako malej kluk, měl jeden velkej sen
Byl z knížek utkanej, jen podívat se ven
Za moře do "států", od školních diktátů
Pak utéct daleko a nebejt na měkko

Na večer u koní, když oheň zavoní
Bez žádnejch starostí, péct maso na kosti
V Texasu bez stylu, popíjet Teqillu
A potom na sever, kde půlrok trvá den

Život mu běžel dál a ven se nedostal
Tak koupil malej džíp a hned mu bylo líp
Ke krytu chladiče, jako dva jističe
Jen kousek nad kola dal rohy z buvola

Pak každej volnej čas, s plynem až nadoraz
A než bys řekl švec, klidně až do ?němec?
Ten ARMY zázrak hnal, rád na to vzpomínal
Na cestu svítily mu lampy opilý

A potom jeden den, splnil si ten svůj sen
Za kterým se celý život marně hnal
Ve stylu západu, postavil parádu
Na místě, kde by to snad nikdo nečekal


Teď vlajky s hvězdami, visej tu nad námi
A značky auťáků, hned vedle kolťáků
Přibitý na stěnu, u fotky totemu
Kde Buffalo Bill zas něco ulovil

Blejskají do dálky, oči jak korálky
Vycpaný potvoře na baru nahoře
I pušky Henryho, pro Boha svatýho
Kdo zná se nediví, že tady nechybí

A potom jeden den, splnil si ...


Srdce na dlani

top
Srdce na dlani

autor hudby: Josef Mareček | autor textu: Josef Mareček


Věrná a nevěrná svítila lucerna
Do temný noci, než jsem šel spát
Malinkou kytku, položil na polštář
Aby jsi věděla, že tě mám rád

Stačí mi k snídani, tvý srdce na dlani
Pohledy do očí, než půjdu ven
V poledne k obědu, tvůj úsměv od medu
Chci ti dát všechno - a tak tu jsem


Znám tě a neznám tě, topit se ve zlatě
Nikdy jsi nechtěla, tak to má být
Říkám ti potichu, tak žádnou paniku
Jaká jsi báječná, chci s tebou žít

Stačí mi k snídani ...

Jsi moje nebo ne, já klidně ve stoje
Počkal bych na tebe, několik let
Několik století, za jedno objetí
Za jeden polibek obletím svět


Životy

top
Zivoty

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Život po životě asi možná žiju
Někdy se mi stane, když se hodně zpiju
Nebo taky ze sna probudí mi k ránu
Divnej pocit zvláštní, že zas půjdu k Pánu
Jako první v řadě pamatuju vůně
Olivový háje, skály, horský tůně
Galéry a vlny, vyšívaný plachty
Dneska v těhlech místech kotví jenom jachty


Šíp mi kouká z boku, konec už se blíží
Druhá šance je tu, myslím bez obtíží
Vojska s kříži jedou na východě cestu
Poznám jenom trochu k velikýmu městu
Tělo k zemi padá, už je to tu zase
Odbočil jsem kousek vyznačený trase
Bolest kterou cítím za chviličku zmizí
Daleko má paní, v týhle zemi cizí


Třetí naděj končí, na náměstí stojím
Kati leští meče, já se kapku bojím
Stalo se to zrovna kousek od Orloje
No tak už se neboj o mně, lásko moje
Do optiky koukám, co vím naposledy
Že jsem neposlechnul radši naše zvědy
Možný nebezpečí, taky trochu zrady
Do nebe mě vzalo přímo ze zahrady


Malý podvod stačí s olejem a naftou
Bílej koník padá vykopanou šachtou
Že jsem radši nebyl doma nebo v práci
Jak bublina z mýdla duše má se ztrácí
Po pátý se smějou andělé a skřeti
Komu dám svou ruku, už si pro mě letí
Co mi asi čeká v tý budoucí době
Až zas narodím se, řeknu jenom tobě


Kdyby

top
Kdyby

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Na východní hranici, ženu svojí káru
Tam, kde byste nehledali demarkační čáru
Je to velká škoda, že před léty zjara
Smlouva podepsaná, byla málo zralá

Z Plzně moh´Patton pomoct Brnu, Praze
Jen pár hodin cesty a mohlo se žít blaze
Jiný známý sochy, zdobily by města
Jiným směrem šla by, taky naše cesta


Sedmdesát pater, baráky by měly
Průmysl dál vzkvétal, samý věci skvělý
V dějepise Únor, nebyl by tu přece
Možná parník velký, jezdil s kolem v řece

Žádný špatný sliby, přídělový lístky
Neznal by tu nikdo i z nejchudší vísky
Za Berounem z výšky, do dálky nás zdraví
Vytesaný do skal, prezidentský hlavy


Taky naše měna, jako holka sjetá
Ne tak jako tenkrát, na začátku léta
Zůstala by pevná, dostala víc síly
Upevnila vztahy, tolik vzácné víry

Možná že to všechno, za úvahu stálo
Dopadlo to jinak, vím že nechci málo
Nastavený osud, má už jasný znění
Nezasvítí slunce, večer po setmění


Všechno co je dobrý, má i stinnou stranu
Jak to měli tenkrát, s námi možná v plánu
Změnit naši hymnu, tak i státní znaky
Jako na Aljašku, jezdil bych sem taky


Halelu vánoční

top
Halelu

autor hudby: Josef Mareček | autor textu: Josef Mareček


Na klidné hladině, na stolku ze síně
Lodičky z ořechů tiše plují
Jak pírka andělů, dolů a nahoru
V lavoru poletují

Bílé jsou peřiny, voní to v kuchyni
Dech vánoc proletí okolo nás
Půlnoční v kostele, jasně a vesele
Na okna maluje mráz

Halelůjá ... halelůjáá
Halelůjá ... halelůůjááá


Zpívá se "Tichá noc", nechci snad toho moc
Ladovských zim, ať máme víc
Radost a dětský smích, když venku padá sníh
Do větví borovic

Halelůjá ... halelůjáá
Halelůjá ... halelůůjááá


Pod střechou schovaní, dostanou snídani
Nejmenší přátele z lesů a skal
Oplátkou na jaře, ve zlatém kočáře
Vítr nám povídal

Halelůjá ... halelůjáá
Halelůjá ... halelůůjááá


Čarovné barvy

top
Barvy

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Mezi dvěma proudy, se celej život točí
Stejně jako osud, má každej napsanej
Někdo je tu dýl a někdo jenom chvíli
Aby tu žil šťastně a nebo naštvanej

Nekonečný bitvy, síly světa vedou
Zlo se s dobrem pere, co pak bude dál
Nemaj žádný smlouvy, líbat nedovedou
Hřích měl krásný ramena, když se právě stal

Bílá a černá, světlo a tma
Oheň a voda, symboly dva
Otec je vzduch a matka zem
Všichni jdou spolu a proti všem


Zelený jsou lesy, do šediva mraky
Žlutý slunečnice, v létě na polích
Modrý chrpy zase, voda, nebe taky
Potom přišel vítr a usnul ve větvích

Na červenou pozor, ve znamení lásky
Pokaždý to bolí, když je zraněná
Těžko odpoví se, potom na otátky
Nejdou jen tak slepit, srdce zlomená

Bílá a černá, světlo a tma ...

Poslední pak duha, všechny barvy spojí
Dává další naděj, pro nový začátek
Čas je doktor malý, všechny rány zhojí
Tak pospíchám k tobě, zase nazpátek

Bílá a černá, světlo a tma ...


Krkonoše

top
Krkonose

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Chaloupky na kopcích, svítějí do dálky
Tak jako zoubky maličkých dětí
Jsou jako korálky, který se utrhly
Daleko od sebe, do světa letí

Jedna spí u cesty, další níž na stráni
Vousatej děda horám tu vládne
V zimě je obleče, do šatů sněhových
A nebo do květů, když jaro sládne

Potoky zpívaj tu písničku známou
K Labi už chodila babička s mámou
K pramenům potoků do horských roklí
Zpátky když pršelo, promrzlí, zmoklí
Na pecích sušili kabáty, šaty
Ze zdi se usmíval obrázek svatý


A truhly malovaný, lavice hoblovaný
Teplo od kamen, když se nechce ven
Tesaný okenice, do kůry borovice
Každý si vyřezal, ten svůj sen

Kaplička u cesty, mohla by vyprávět
Kde stála škola a kde kostel starý
Kam se nám poděly, knoflíky skleněný
Jak o tom v kronikách, zvolení psali

Potoky zpívaj tu písničku známou...

Všechno je jinak a bude i za pár let
Na místo chodníčků, výletních věží
Jak jizvy na tváři, hlubokých lesů
K hřebenům dneska, lanovky běží

Potoky zpívaj tu písničku známou...


Poslední výstup

top
Poslední výstup

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Když se den krátí a noci dlouhý
Probudí v člověku tajemný touhy
Pokořit místa, kde nikdo není
A taky života málo si cení

Nad deskou u vína, našeho stolu
Nádhernej polibek, dáme si spolu
No...pak ti povím, kdy chlapi pláčou
Proč lezou po skalách a výšek skáčou


Podle svých možností v létě i lednu
Posvítím na cestu, náladu zvednu
Ztraceným poutníkům, ať hlavně vidí
Světýlko majáku, v příbytku lidí

Kov o kov cinká, skoby jsou nutný
V tónech se rozezní stupnice smutný
Že by snad věděly, co bude večer
Až lano povolí, když v uzlech klečel


Vysoko nad všemi, nad širým světem
Blízko je ke hvězdám, nebeským dětem
Chtěl poslat tenkrát, do temných mraků
Poslední dopis, na křídlech ptáků

Jenže tak vysoko žádnej z nich neletí
Jen by si ublížil v mrazivém objetí
Zranil si tělo a malou duši
Ve větvích zpívat víc, tam jim to sluší


Až ve snu zalepil ledovou obálku
Sněhovou vločku použil na známku
Kameným květem napsal zpět adresu
Vítr ji odnesl domů tam do lesů

Hory si oblékly závoje černý
Pro ty co zůstaly navždycky věrný
Na zemi netušil ani tvor jediný
Kdy srdce utichlo uprostřed vteřiny


Kamenitý kemp

top
Kamenitý kemp

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Po letním děšti bývalo zvykem
Naboso brouzdat se poledním tichem
Teplými prameny v slunečním žáru
V dobách kdy mašiny živily páru

Nádherně voněly sečený louky
V ošatkách chleba z domácí mouky
Jinej byl vzduch a myšlenky čistý
I z láskou bylo to lepší a jistý

Kamenej kemp a z jehličí deka
Poslouchat do noci co zpívá řeka
Dívat se na měsíc v korunách stromů
A krásnou vzpomínku odvézt si domů


Jen s trochou štestí a taky strachu
Na cestě otisk pak nechali v prachu
Kožený boty vojenských sborů
Tak jako mapu kde sejdem se spolu

U starejch fotek si vzpomenu po stý
Na krásný údolí sešitá mosty
A lidi dobrý co lepší dny přáli
Když taky tenkrát u nich jsme spali

Kamenej kemp a z jehličí deka ...

Jenom těch pěněz bejvalo málo
Nevadí...sluníčko stejně nás hřálo
Jak voda na kafe v poledním žáru
V dobách kdy mašiny.. živily páru


Pepíček

top
Kamenitý kemp

autor hudby: Milan Procházka | autor textu: Josef Mareček


Nad ránem svítalo, já zrovna umřít chtěl
Jenže to nevyšlo přiznávám...bohužel
Smrt asi nejspíš doma dnes nebyla
Nebo se jinde líp, zabíjet učila
Zlepším si náladu, když jsou ty svátky
Vrátím se do dětství, na místo zpátky
Kde jako malej kluk schoval hračku
A nad ní do stromu vyřezal značku

Kde první kroky s rodiči spolu
Zkoušel jsem pilovat okolo stolu
S pomocí babiček a taky dědečků
Tak poznal pohodlí suchýho zadečku

Vím že už od mala, na chatu v Nižboru
Nejraděj vzpomínám, běhal jsem nahoru
Za potok po lávce tam kolem Kestřánků
Pěšinou z jehličí naproti od zámku
Pak kolem hvězdárny lesem výš do polí
Čas který uplynul schoval mi za křoví
Už dávno starej plot, lískový keře
Stačí vzít za kliku...otevřít dveře

Kde první kroky s rodiči spolu ...

Staly se chyby a vrátit je zpátky
To člověk to neumí, na to je krátký
Alenka z pohádky zamává od vrátek
Tak aby krásnej byl konec i začátek
Nevezme nikdo, co navždy v srdci mám
Když jedu údolím, rád se zas podívám
Na stráně úbočí, skály a řeku
Už je to dávno pryč a hlavně k vzteku


Velká cesta

top
Velká cesta

autor hudby: Josef Mareček | autor textu: Josef Mareček


Jak douho mně život šel
Co stalo se dávno, jsem zapomněl
Příběhy bez jména, zážitky školní
A žádný starosti, byli jsme volní
Rychlí jak vítr, svobodní ptáci
Ale ta vzpomínka, stále se vrací
Na bezva výlet a velkej flám
Skočit si do bot a jít klidně sám

A vzít to rovnou, třeba na Německo
Přes Šumavu, Alpy, možná že i Řecko
Po Balkáně zpátky, na italskou botu
Přes Andoru malou, až do zěmě Skotů
Irská Whisky v kapse, cestou tělo hřeje
Na Islandu krásným, počasí mi přeje
K Polárnímu kruhu, do věčnýho ledu
Kde mi poděkujou, když jim holky svedu

Otočím to vpravo, do severních zemí
K Beringovu moři i tam dobře je mi
U Gulagu v Rusku, vzpomenu si přece
Že zas musím na jih, k velikánský řece
Pod Uralem šlapu, podle zlatých dolů
Je to velká škoda, že tu nejsme spolu
Potom malý oblouk, Dunaj už mě vítá
Na východě v dálce, pomalounku svítá

Proti proudu lodí, do Pasova jedu
Jak pak je to dlouho, říct už nedovedu
Někde tady kousek, začla moje cesta
U hraniční hory a malýho města
Na celnici nechtěj, ani žádnej doklad
Že bych klidně provez, celej státní poklad
Poděkuju Bohu, za ten život krátký
Že mi dal tu sílu, že jsem doma zpátky


 

 

 

home zpět nahoru

© 2010 GLADLY S.W. All rights reserved,  Graphics Design - Milan Procházka, Webmaster - Petr Braun